Rozhovor s Jirkou Petrem (Ajfelem), který je dlouhodobě spojený s Rookie Campem, přibližuje jeho trenérskou cestu až do švýcarské florbalové ligy. Jirka Petr alias Ajfel se od béčka mladších žáků na Chodově propracoval až do švýcarské NLA, kde trénoval ženský tým Red Ants Rychenberg Winterthur.
Ahoj Ajfí,
Red Ants mají pár dní po sezoně. Jak bys ji hodnotil?
Ahoj, složitá otázka. Sezóna začala turbulentně už během léta, kdy se hned dvakrát vyměnil hlavní trenér. Dal jsem tomu pak nějaký čas, ale následně jsem se klubem před Vánoci dohodl, že nadešel čas naši spolupráci po dvou a půl letech ukončit. Co se týče výsledku sezony, tak myslím že vše dopadlo zhruba dle očekávání. Postup do playoff a konec ve čtvrtfinále byl asi předpokládaný, i když si osobně myslím, že tým byl silnější než v předchozích sezonách a měl skončit o příčku či dvě výše po základní části.
Není mnoho českých trenérů, kteří působí v zahraničí. Jak ses k tomuto angažmá dostal?
Víceméně shodou náhod. Moje dnes již manželka byla během koronavirové stopky na měsíčním hostování ve Švýcarsku a dostala se tak do povědomí některým lidem ze zdejšího florbalového prostředí. Po neslavném a nuceném konci Startu v Extralize žen jsem uvažoval o pauze, pak ale přistála Terce nabídka z Winterthuru. V rámci jednodušší aklimatizace a možnosti přesídlit, jsme se ptali, zda nepotřebují trenéra třeba pro juniorku a po pár telefonátech a seznámení s mou trenérskou historií mi byla nabídnuta pozice asistenta přímo v NLA.
I v Česku sis vyzkoušel trénovat nejvyšší soutěž, jak bys tyhle zkušenosti porovnal?
Hlavní rozdíl je za mě v kreativitě a určité herní chytrosti. Český národ je prostě a jednoduše znám svou snahou najít všude zkratku, nebo nějaké překvapivější řešení, které může ulehčit situaci. Švýcarky vyžadují mnohem více pokynů a exaktnější návod jak se v daných situacích chovat. Co se týče soutěží jako takových, tak špička české ligy je kvalitnější než švýcarské, ale spodek švýcarské je zas lehce kvalitnější než české. To znamená, že celkově je švýcarská liga vyrovnanější a víc náchylná k možnému zápasovému překvapení.
Pojďme od žen k mládeži. Jak ses vůbec dostal k trénování?
To už je pěkných pár let. Po zdravotních trablech, které předčasně ukončili mou hráčskou kariéru na Chodově, jsem si dal pár let pauzu. Pak za mnou jednoho dne přišel jeden z mých nejlepších kamarádů David Lisý, že jeho bratr hraje právě na Chodově za mladší žáky B a nemají trenéra a jestli to spolu nevezmeme. Nemusel mě ani moc přemlouvat a bylo jasno. Tím že šlo přímo o návrat domů, to bylo ještě o to jednodušší, protože jsem část lidí stále znal.
Působil jsi na různých úrovních, ale pojítkem je, že na tebe hráči a hráčky vzpomínají jen v dobrém a tvoje týmy šlapaly. V čem je to kouzlo?
Chci věřit a doufám, že tomu tak skutečně je. To už je však na posouzení jiných zda to opravdu platí. Každopádně jsem i díky své zkušenosti věděl, že sportovní život je nevyzpytatelný a může se stát ledasco. Proto jsem se vždy snažil, ať jsem v rámci možností fér a snažil jsem se jednotlivce pochopit. Každý má totiž jiné motivace a na konci dne pro mě vždy bylo důležitější, ať moji svěřenci mají rádi sport, a především florbal, ideálně po zbytek života, než nějaký krátkodobý úspěch, který ale bude mít pro některé devastující následky.
Dlouhé roky jsi taky jezdil na Rookie Camp a rozhodně si patřil ke klíčovým postavám turnusů. Jak na tohle období vzpomínáš?
Jen v dobrém. Každopádně za klíčové postavy bych označil jiné. Ať už Dejva Podhráského a Aldu Hlavičku, kteří už více než patnáct let pořádají a vedou ten nejlepší florbalový kemp v ČR, nebo Tádu Drahoráda, který je takovou šedou eminencí a veškerá jeho práce se odehrává za oponou. Rookie Camp neodmyslitelně patřil k mému létu více než desetiletí a jsem rád, že jsem mohl díky tomu potkat nespočet mladých a talentovaných florbalistů a florbalistek.
Aktuálně ve Švýcarsku i pracuješ, takže je to složitější. Je nějaký šance, že se v létě opět objevíš alespoň jako host?
Je to skutečně složitější. Díky práci se musím řídit určitými pravidly a zrovna druhá polovina července je termínově jedna z nejvíc problematických. Určitě bych moc rád za tou skvělou partou ve Zruči zaskočil, ale rozhodně to bohužel nyní nemohu slíbit. Ale třeba se na mě usměje štěstí a na otočku to vyjde.
