Honza Barák: Za týden nikoho chytat nenaučíme. Ale ukážeme cestu!

Jsi jedním z mála lidí, kteří stojí za Rookie Campem od samého počátku v roce 2011, jak se podle tebe kemp posunul?

Posunul se dopředným směrem, což je hlavní. Před šesti roky ve Zbraslavicích jsem z obav, jak naše malá premiéra dopadne, nemohl dvě noci před začátkem vůbec spát, modlil jsem se, aby nepřijel žádný mladý brankář, a když jsem za rozbřesku potkal prvního floutka s gólmanskou taškou, chtělo se mi zvracet. V současné době spím klidně, jsem starší, celý kemp se plánuje s předstihem, brankářská klinika dva měsíce dopředu. Dál držíme vysoký standard, což umožňuje odbavit 250 mladých nadějí, oproti 60 zbraslavickým.

Jak se od té doby změnil florbal jako sport?

V počtu tréninků se zprofesionalizoval, s úsměvem vzpomínám na časy, kdy Marek Dvořák (ano, ten s tím gólem do sítě Švýcarů) postavil svou kampaň na kapitánství na Chodově na tom, že zruší třetí trénink v týdnu. Dnes jich absolvujeme až pět. V některých věcech ale zamrzl, hráči jsou stále amatéry a při prvním životním rozcestí škrtají florbal, proto má mužská extraliga tak nízký věkový průměr. Je to sport studentů, starších hráčů je poskrovnu, za to je ale maximálně respektuji. I česká florbalová unie by se neměla bát nových tváří, pokud si chce udržet status šéfa sexy sportu, jakým florko stále zatím je.

Snad 10 let jsi v A týmu Chodova, jaký je na to recept?

Jojo, už mi vyrábí medaili podobnou té, kterou dostane Kodet v Pelíškách. Za chrabrost se myslím jmenuje. Ten klub a lidi kolem něj jsou pro mě naprosto srdcová záležitost, byť nezapomínám na svůj mateřský klub Draky Milíčov, takže reálné zaječí úmysly jsem nikdy neměl. Na druhou stranu jsem týmový hráč, snad přináším nějakou přidanou hodnotu, i když nejsem zrovna v brance, a že ty situace se množí. Tudíž nebyla zase ze strany klubu snaha se mě zbavit. Jsem tam šťastný, byť cítím, že můj vláček už brzdí a konečná se blíží.

Na Rookie Campu máš na starost trénování gólmanů. Jaká je tvoje filozofie?

V kostce taková, že bez práce nejsou koláče, ty na triku ani jiná přidaná hodnota. Za týden s klukama odjedu zhruba šestnáct tréninků, které by měly obsáhnout všechny složky komplexního brankáře. Důležitá je vyvážená forma mezi dřením a zábavou, což se nám snad daří. Musí to bavit nás jakožto instruktory, i účastníky, jinak by to nešlo. Místo cachtání na koupáku ve volný den mají brankáři kruhový trénink, mají možnost volby, ale téměř 100 procent s námi vždy zůstane v hale, takže to funguje.

Co si brankáři z kempu mají ideálně odvést?

Návod, jak se sami mohou přes rok připravovat. Za týden na kempu z nich lepší brankáře neuděláme, ale ukážeme cestu. A za rok se, pokud chtějí, mohou zlepšit sami, vědí jak. Někdo si přijede hrát, někdo má ty vize odvážnější, a když se vidíme opět na kempu po 12 měsících, nestačím vejrat, někdy je to opravdu bomba, jaký kus práce udělali. Takže v kostce se je snažíme nakopnout, myšleno obrazně, byť někdy by zasluhovali i neobrazně.

Pracuješ v deníku Sport, jak tě ta práce baví?

Baví mě velmi, nemohl bych dělat něco, co mě nedělá šťastným a chodit se tam vytrápit. Samozřejmě jsou horší dny, lepší, ale díky neuvěřitelně tolerantnímu šéfovi a dobrým kolegům si to tam užívám. V jiné práci bych byl vzhledem ke svým nutným tréninkům či návštěvám doktorů a šamanů všeho druhy vyhozen po měsíci. Na starosti mám hlavně NHL, což je soutěž, kterou miluju.

Inspiruje tě setkávání se známými sportovci? Jak?

V poslední době jsem se díky povýšení dostal konečně do terénu a zakouším, co je ta pravá žurnalistika a nepřekládám jen z thehockeynews nebo NHL.com, takže paráda. Ta setkání jsou koření této profese, fotbalisté jsou mi total volní, tiskoví mluvčí, namátkou ve Slavii už méně, ale menší sporty a v nich skryté hvězdy a jejich příběhy mně dostávají. Strašně to obohacuje a pomáhá srovnat hodnoty, když jsem zjistil a viděl, co se děje s Mariánem Čišovským a vzpomněl si na sebe, jak jsem se nechal semlít vyhřezlou ploténkou a rok se choval jako plačka a pitomec, dal bych si pěstí.

Komentuješ florbal i v televizi. Jaké to je? Komentovat je sen mnoha mladých kluků…

Nekomentuji, zatím spolukomentuji, byť je v plánu další progres. Ale našel jsem se v tom, snažím se poctivě připravovat, být v kontaktu s kluky a kamarády a kamarádkou ve Švédsku, a nechovat se jako fotbaloví experti, kteří mnohdy tlučou takovou slámu, že to ani není možné. Občas se zadrhnu, ale zlepšuje se to, po konci kariéry bych se tomu chtěl pověnovat více, přeci jen jsem si něco odchytal a v tom sportu zažil, takže jistou aprobaci pro to mám.

Jaké chystáš novinky pro gólmany na Rookie Campu?

Tuto otázku začnu trošku zeširoka, chtěl bych ji využít k poděkování. Co mě těší a nakopává do dalších ročníků, přestože jsem vždycky po skončení dvou turnusů úplně koženej a hledám na netu slevněné invalidní vozíky, je, že lidé, kteří prošli kempem, jsou v mládežnických výběrech, juniorských reprezentacích, či chytají extraligu. Odrostli, takže už třeba nejezdí jako účastníci, ale pomáhají mi s kempem jako trenéři, časem tak budu mít komu to předat, to je neuvěřitelná živá voda. Stali se z nás výborní přátelé. Tématem sám o sobě je Martin Zich, který kliniku spolu se mnou zakládal a odvedl na ní neuvěřitelný kus práce, teď si dal rok oraz a já věřím, že se mi v nějaké formě podaří ho přivést zpátky.

A k náplni příštího roku? Stojí to na inovacích, nechceme a nemůžeme zakrnět, protože další kempy se na nás tlačí, takže musíme přijít s něčím novým. Já chci namátkou udělat vodní trénink, trénink v písku a ještě vylepšit psychologickou přípravu s Janou Březinovou a trénink s Romanem Vítkem, pravidelnými to hosty našeho kempu a TOP človíčky, kteří jsou pro naši věc stejně zapálení a za to jim strašně děkuju.