Čeští brankáři jsou v kurzu. Všechny 4 poslední šampionáty měly v All Star teamu Čecha nebo Češku. Jedním z tohoto kvarteta i Tomáš Jurco, který svými výkony výrazně pomohl českým juniorům k obhajobě titulu mistrů světa. Tomáš má před sebou velmi slibnou budoucnost a také velmi zajímavý příběh, který ukazuje, že když se chce, všechno jde.
Mistr světa a nejlepší brankář turnaje. Jak se to s jistým časovým odstupem poslouchá?
Popravdě nejsem člověk, který by se tím potřeboval vychloubat, ale když o tom slyším, tak mi běhá mráz po zádech. Hlavně to beru jako odměnu a zároveň jako motivaci znovu toto zopakovat. Florbalu obětuji prakticky všechno a tohle byla odměna za odvedenou práci. Pomohlo mi to hodně i po psychické stránce a dalo mi to sebedůvěru, že dokážu předvádět ty nejlepší výkony i na mezinárodní úrovni.
Do šampionátu jsi zřejmě nešel jako jasná jednička, ale šanci si chytil za pačesy. Jak vůbec probíhala komunikace s trenéry?
Do šampionátu jsem nešel jako jednička. Pozice jsme se dozvěděli asi měsíc před MS, což byl dostatečný čas se psychicky připravit na danou roli. S trenérem brankářů jsme si nastavili, že budu 100% připraven, kdyby se něco stalo, tak abych předvedl ten nejlepší výkon. A s kapkou štěstí se to i povedlo. Za co jsem moc vděčný.
V rámci Superligy se vám s Tatranem skvěle daří. Co stojí za vašim úspěchem?
Stojí za tím zlepšená hra dozadu a celkově tým nabral zkušenosti.
Tvoříš velmi mladou dvojici s Lukášem Křížem. Jak se ti s ním spolupracuje? A necítíš, že by ti třeba pomohlo učit se od někoho zkušenějšího?
Z mého pohledu to mezi námi funguje bez problému. Myslím si, že na sebe vyvíjíme tlak, takže musí vždy jeden z nás předvést v zápase to nejlepší, aby se před něj druhý nedostal. Byla by to zajímavá zkušenost být v jednom týmu s Bauerem nebo Součkem, ale náhradní brankáři v těchto týmech moc prostor nemají, takže vše má své výhody i nevýhody.
Zatím jsi letos naskočil do 6 zápasů. Je to adekvátní porce nebo jsi měl třeba jiné představy?
Letos mám odchytaných 914 minut bez MS, to není úplně málo, takže na malé vytížení si stěžovat nemohu. Mohl jsem mít i více zápasů, ale dostal jsem se do karantény a následně jsem se zranil na 1,5 měsíce. Samozřejmě jsem měl představy, že bych si mohl zachytat za áčko více zápasů, ale to už teď nezměním.
Začínal jsi v Orlicko-Třebovsku, ale už v patnácti jsi začal působit v Tatranu. Jak se to celé zrodilo a jak to bylo náročné?
V Tatranu jsem začal působit dokonce od třinácti let. V roce 2016 jsem dostal k Vánocům poukaz, že mohu jet na příměstský kemp Tatranu, první den večer jsem se nějak náhodou dostal na individuální trénink dorostenců/juniorů, po tomto tréninku mi řekl trenér, že druhý den se přijde na mě podívat trenér brankařů (Tomáš Fibiger) a hned druhý den večer jsem se dostal na trénink dorostenců, takže od sezóny 17/18 jsem v Tatranu. Je to těžké, a to hlavně z důvodu náročného dojíždění vlakem do Prahy a zpět skoro každý den. I přesto se to dá zvládat a není pro mě problém všemu odevzdat 100%. Je důležité si umět věci správně zorganizovat a například věci do školy dokážu vyřídit během cesty vlakem.
Máš v hlavě i nějakou další vysněnou štaci?
Zatím jsem nohama v Česku, protože si myslím, že hráč/brankář musí nejdříve dominovat ve své lize a až potom může pomýšlet o zahraničí, ale určitě bych si chtěl někdy zkusit zahraniční angažmá. Rád bych zkusil Švédsko nebo Finsko.
Jak vzpomínáš na Rookie Camp. Je to něco, co ti v kariéře pomohlo ?
Určitě mi to pomohlo. Bylo to první místo, kde se mnou někdo začal pracovat a nějak usměrnil můj styl chytání. Navíc mi to dalo ještě větší motivaci, když jsem viděl starší kluky, jak chytají. Nemohu hlavně zapomenout na ranní výběhy s Barim. Na ty rád vzpomínám.
Sorry, the comment form is closed at this time.