Liberečtí šikulové: Hrát pravidelně superligu? To jsme nečekali

Oba jsou ročník narození 2003, oba nosí dres Liberce, oba letos debutovali v Livesport Superlize a oba jsou několikanásobní účastníci Floorball Rookie Campu. Řeč je o dvojici Vojtěch Janeček – Šimon Stránský. S oběma jsme si během právě začínající reprezentační pauzy popovídali a současné sezóně, florbalových snech i vzpomínkách na Rookie Camp.

Je to pár hodin, co jste s Libercem zvládli důležitý zápas o play off. Jak tedy uplynulou část sezóny hodnotíte?

Vojta: Naše výkony mají letos občasné výkyvy ale to, co jsme s papírově slabšími soupeři poztráceli se nám zatím povedlo nasbírat v zápasech, kde to od nás moc lidí nečekalo. Teď je před námi nesmírně důležitý konec sezóny, kde nás čekají zápasy s týmy z nižší části tabulky a kde se rozhodne, jestli se konečně podíváme i do play-off.

Šimon: Hodně mě mrzí, že se silným juniorským týmem v Liberci nemáme možnost ukázat, že máme na to bojovat o nejvyšší příčky. Ale za sebe jsem samozřejmě rád, že mám možnost být součástí áčka.

A co vaše osobní výkony?

Vojta: Nikdy jsem neměl rád popisování osobních výkonů a myslím, že si na ně lidé radši udělají vlastní názor. Určitě to je lepší, než bych sám mohl čekat, a i když se stále objevují nepovedené výkony, myslím, že ty povedené zatím převládají.

Šimon: No upřímně moc spokojený nejsem. Nedaří se mi povedené věci z tréninku přenést do zápasu. Nehraju tak sebevědomě, jak bych si představoval.

Pojďme úplně na začátek sezóny. Posunuli jste se z dorostu do juniorky a tím získali možnost hrát Superligu. Čekali jste, že hned dostanete tolik prostoru v nejvyšší soutěži?

Vojta: Když jsme před sezónou s trenéry řešili jejich očekávání pro letošní sezónu, určitě jsme se nebavili o pravidelných startech v základní sestavě, spíše očekávali, že budu spíše náhradník, který by mohl v případě zranění vyplnit místo v sestavě. I díky tomu je pro mě možnost hrát pravidelně v Superlize skvělá motivace a možnost se dál zlepšovat jako hráč i člověk.

Šimon: Po letní přípravě, kterou jsem měl jen s juniorkou, jsem to nečekal. Pak přišlo pár tréninku s áčkem a začal jsem tomu věřit.

V čem je vůbec Superliga jiná než dorostenecká či juniorský soutěž?

Vojta: Rozdílů by se dalo najít spoustu, kromě těch zřejmých jako je větší důraz a hra tělem je tady třeba ten v celkové síle týmů. V juniorce se většina týmů spoléhá na několik šikovných hráčů, na které se člověk může dobře připravit. Naopak v Superlize má většina týmů tři silné lajny, které vám nedají nic zadarmo a člověk tak musí hrát na úplné maximum i proti “nejhorším” formacím soupeře.

Šimon: Je to víc takticky svázaný, většinu chyb soupeř potrestá. Určitě méně času na rozhodování.

Oba jste už také skórovali? Tak jaký byl ten první gól mezi dospělými?

Vojta: Já si ten svůj odbyl poměrně brzo v zápase v Otrokovicích a byl to okamžik, na který už asi nikdy nezapomenu. Pěkné je, že mi na něj svým 200. kanadským bodem v kariéře nahrával můj dlouholetý trenér Prokop Ferdan.

Šimon: Asi ho nikdy nezapomenu. Moje špatná nahrávka, odraz zpátky ke mně a pak jsem to vzal na sebe. Pěkný zážitek.

COVID je všude kolem nás, takže se nemohu nezeptat na tohle specifikum sezóny.

Vojta: I přes některé nepříjemnosti, jako jsou například pravidelné testy nebo tribuny bez fanoušků, jsem strašně rád za to, že mi tréninky i zápasy dovolují jít na chvíli stranou od toho všeho, co se kolem nás děje a nesoustředit se pořád jenom na počty nakažených nebo uzavírání obchodů.

Šimon: Je to určitě lepší, než kdyby se nehrálo a netrénovalo, ale už by se to mohlo vrátit do normálního režimu.

Blížíme se ke konci a nemohu se nezeptat na Rookie Camp. Hrál nějakou roli ve všem florbalovém příběhu? Přinesl vám něco?

Vojta: V první řadě určitě spoustu skvělých a velmi důležitých kamarádů, které bych bez něj asi těžko poznal. S nimi se také pojí velké množství zážitků a lidských zkušeností. Kromě kamarádů jsem tady také poznal spoustu skvělých trenérů a s nimi také rozdílný pohled na trénování a florbal celkově. I když to může znít donuceně nebo domluveně, na RC mám opravdu jenom dobré vzpomínky a doporučuji ho každému, kdo se mě zeptá.

Šimon: Spoustu nových lidí a jiné zaměření tréninků než v klubu. Rady a tipy od trenérů, jak na florbal, tak i do života. A samozřejmě hodně zážitků na hřišti i mimo něj.

No a co dál? Jaké jsou vaše florbalové cíle či sny?

Vojta: Mým největším snem vždy bylo hrát Superligu za Liberec, a to se mi letos splnilo, takže je teď mým hlavním cílem vrátit klubu svými výkony všechno, co mi dal v mládežnických kategoriích.

Šimon: Nejbližší cíl je play-off s libereckými muži. A cíl, zároveň i sen, je blížící se MS juniorů v Brně. A další sen je určitě hrát v budoucnu v zahraničí.

Je to pro tebe, Vojto, o to cennější, že jsi liberecký odchovanec?

Vojta: Jak už jsem říkal. Od přípravky jsem snil o tom, že budu jednou hrát Superligu za svůj klub a i když to ne vždycky musí přinášet jenom pěkné vzpomínky, hrát mezi lidmi, kteří mě v 7 letech učili, jak správně držet hokejku je ještě lepší pocit, než jsem si mohl představit.

Na úplný závěr ještě dvě otázky pro Šimona. Jsi z malého klubu v Lomnici a najednou hraješ Superligu. Jak náročné to bylo rozhodnutí, jak zvládáš cestování?

Tak rozhodnutí nebylo těžký. Šlo nás více ve stejnou dobu, takže cestování nebylo problém, i když to člověka dokáže otrávit. A teď, když nechodíme do školy, tak dojíždím sám, ale zvládám to. Když chodíme do školy, tak jsem v Liberci na intru přes celý týden.

Nemůžeme se nedotknout MS juniorů v Brně. Právě se chystáš na soustředění a nominace je relativně blízko. Je to velká motivace? Jak vidíš své šance?

Přesně tak, motivace je to obrovská! Furt vím, že musím tyhle tři zbývající měsíce pracovat na kondici. A doufám, že budu s kondicí připraven a splní se mi sen v podobě nominace.