Nosí slavné příjmení, v mládeži hrál po boku Ondřeje Němečka či Jakuba Kolíska, aktuálně již několikátou sezonu září v italské florbalové lize a v neposlední řadě je dnes už neodmyslitelnou tváří Rookie Campu. Už jste uhádli jméno? Představujeme vám Martina Kafku!
.
Ahoj,
sezona se blíží do finiše, jak je na tom tvůj tým SSV Bozen v italské lize?
Ahoj!
Vypadá to poněkud slibně (ťuk ťuk). Zrovna jedeme o víkendu na poslední zápas základní části do Říma, kde si už jen potvrzujeme první místo v tabulce, takže to pojmeme spíše jako zážitkový víkend.
.
Někteří čtenáři možná ani neví, že se v Itálii hraje florbal. Jak ses do této exotické destinace dostal?
To je vtipná story. Zavítal jsem do Bolzana na Erasmus. Původním úmyslem bylo pouze nadýchnout se čerstvého vzduchu z hor a pořádně si zalyžovat. Před otevřením vleků jsem však zavítal do posilovny v tatranském triku, kterého si všimnul můj tehdejší spoluhráč, přišel jsem na trénink, prezidentovi jsem se zalíbil, a smlouva byla na stole.
.
Vrcholovému sportu se věnuješ navzdory tomu, že ti před pár lety diagnoistikovali poměrně vážné onemocnění. Jak tě to ovlivňuje v možnostech hrát florbal?
Je tomu tak. Právě na Erasmu mi odhalili cukrovku 1. typu. Přišlo to ze dne na den a ani žádné genetické předpoklady jsem k tomu neměl. Samozřejmě to limitující je, to si nebudu nic nalhávat. Ve zkratce si musím permanentně kontrolovat hladinu cukru, abych neupadl do bezvědomí.
Nicméně není důvod se litovat a spíš se s tím popasovat. Ve světě sportu můžete najít mnoho sportovců s touto nemocí, kteří tento problém zvládají. Z florbalového světa to je třeba Adam Draslar, nebo český strongman Jiří Tkadlčík, či tenisový fenomén Alexander Zverev.
.
Florbalový základ jsi dostal ve Střešovicích. Jak vzpomínáš na svoje mládežnické roky po boku dnešních reprezentantů?
Ano, začínal jsem ve 13 letech v B-týmu ve Střešovicích. Měl jsem to rád už tehdá, ale nebyly tam úplně nějaké ambice jít výše. Pak přišlo malé pošťouchnutí od mého bratra, začal jsem trénovat s A týmem, a pak mě to pohltilo až tak, že jsem si mohl zahrát i s těmi jmény, co jsi zmínil. Nicméně v dorostenecké kategorii se ve mně pralo více věcí, ať už zájem k hudbě, či vysoká úroveň hráčů ročníku 98, že jsem si svůj vrchol nakonec nechal až na Itálii.😊
.
Jsi s klukama stále v kontaktu? Uvidíme tě například v tatranském kotli v O2 areně, pokud se tam Střešovice objeví?
Občas si napíšeme s některými, ale kdo zná, tak ví, že na tohle udržování kontaktů je nejlepší chodit do tatranské posilovny, kde se probere ledacos. A superfinále určitě v kotli!
.
S Tatranem je výrazně spojené i tvoje rodina. Jaké to je být mladším bráchou legendárního Tomáše Kafky?
Tak všechny tátovy děti se nějakým způsobem dotkly Tatranu. Mladší ségra Andrea dokonce pár let chytala a Soňa hrála dlouhá léta volejbal. A co se týče Tomáše, tak jsem mu vděčný především za tu počáteční „protekci“, a bylo hezké mít ten jinačí insight do toho našeho malého florbalového rybníčku.
.
Dnes už jsi dlouholetým a důležitým členem RC Teamu, ale dokážeš si ještě vzpomenout na svou první účast v roli hráče?
No jasně! Byl jsem na city weekendech, byl jsem ve Včelnici, zkrátka všude, kromě prvního Rookáče, což je můj jediný vroubek. Tehdá jsem býval takové zapšklé dítě, které se moc neprojevovalo, ale asi jsem se s každým dalším ročníkem začal cítit více a více komfortně.
.
Čím tě Rookie Camp tak nadchnul, že se stal na mnoho let pevnou součástí tvého života?
Nejvíc mě nadchla přátelská atmosféra. Nikdy jsem se nebál jet na Rookáč sám, protože jsem věděl, že si tam s někým sednu. Už bych to skoro přirovnal k takové letní rodince. Především náš trenérský tým ve Zruči si za poslední léta velmi sednul, za což jsem já vskutku velmi vděčný.
.
Sorry, the comment form is closed at this time.