Michal Podhráský: Zažil jsem superhvězdy i flákače

Když byl Michal “Majkl” Podhráským starším žákem, hrál za juniory, když měl patřit věkově do dorostu, už válel za muže Tatranu. Agilní bojovník a srdcař má na kontě bronzovou medaili z mistrovství světa a zkušenosti s angažmá ve Finsku a Švýcarsku. Na Rookie Camp jezdí jako trenér od samého začátku a ani jednou na něm nechyběl!

Hrál jsi v Česku, Finsku a Švýcarsku, jak bys všechny země florbalově srovnal? Jaký je rozdíl v přístupu hráčů ?

Finsko je určitě nejvýš florbalovou kvalitou. V podstatě všichni hráči ve všech týmech jsou technicky výborní a nebojí se hrát s míčkem a chodit do situací jeden na jednoho. Švýcarská liga se podle mě v poslední době hodně zvedla, a to s příchodem zahraniční kvality. V podstatě každý z play-off týmu v lize má 3 a více cizinců a na hřišti je to poznat. Česká liga by myslím byla podobná té švýcarské bez cizinců, jen ne tak tvrdá. Co se týká přístupu, je to hodně individuální. Najdou se dříči i flákači. Jen v zahraničí je asi flákačů míň, což souvisí s tím, že se od nich čeká lepší výkon a týmy mají víc použitelných náhradníků.

V každé zemi jsi dělal i “civilní” práci. Jakou a jak ti to šlo?

Ve Finsku jsem dělal v zahradnictví a upřímně jsem zaměstnancem roku nebyl. Ve Švýcarsku jsem dělal v rodinné tiskárně a to bylo mnohem příjemnější. Myslím, že pan majitel je i trochu smutný, že odjíždím.

Proč se vlastně po sezoně vracíš do Česka?

Přeci jen florbalem se do konce života nezajistím, takže už pomalu chci nastartovat i pracovní kariéru. A zároveň mě hodně láká znovu se v týmu potkat s bráchou (Dvaid Podhráský je hlavním trenérem Chodova, kam Michal po sezoně míří) a něco společně dokázat.

Byl tvůj sen hrát v zahraničí? Jaké to bylo na začátku? Nebál ses?

Hraní v cizině se mi dostalo do hlavy asi s prvním kontaktem s juniorskou reprezentací. V tu dobu jsem si uvědomil, že by ze mě asi mohlo časem něco být. Předtím jsem to asi tak nevnímal a hrál hlavně pro každodenní zábavu, kterou jsem s florbalem zažíval. Co se týká strachu, tak asi ne. Šel jsem ven až ve 23 letech, takže už jsem nebyl mladé ucho 🙂

Přišel jsi do styku s nějakými superhvězdami? Jak vypadají na tréninku, je vidět velký rozdíl?

Asi musím zmínit jména jako Sundstedt, Holtz, Koskelainen nebo Laine, ze kterého roste špičkový finský bek. Bylo velmi vtipné to sledovat a porovnávat úplně rozdílné přístupy. Ale zažil jsem obrovsky profesionální hráče, kteří dbali na každý detail, posilovnu, regeneraci. A také hráče u kterého by asi nikdo netipoval, že je sportovec. Ale jak vkročil na hřiště, tak byl vždy špička. Kolikrát jsem z toho byl až otrávený, že jemu jde všechno tak snadno a my ostatní se na to nadřeme (smích).

Jací jsou florbalové superhvězdy lidé?

Tady nemůžu říct na nikoho křivé slovo. Nezažil jsem nikdy žádný úlet stylu “já jsem hvězda”. Všichni kluci co jsem v cizině poznal a byli lídry v týmech byli zároveň skvělí kluci.

Co máš na florbalu nejradši?

Zábavu v týmu a pocit z vítězství.

Do zahraničí se moc florbalistů nedostane, co myslíš, že ti k tomu pomohl?

Těžko říct. Jsem celkem sebevědomý, takže jsem nikam nepřišel a neseděl v koutě jako šedá myš. Ale zároveň jsem se snažil poslouchat a na 100% plnit úkoly od trenérů. Pak jsou samozřejmostí věci jako fyzická připravenost a životospráva, bez kterých svoje sportovní kvality prodat nelze.

Jak dlouho chceš ještě hrát?

Asi ještě dlouho. Florbal mi zabere obrovské penzum času a zatím nemám, čím ho nahradit. V tomhle je mi vzorem Milan Fridrich, který vždy dokázal skloubit práci, rodinu i florbal. Teď v ČR již budu normálně pracovat.

Když jsi byl mladší, v čem myslíš, že si převyšoval své spoluhráče? Talentem, chytrostí, nebo si víc makal?

Talentem asi ne, zažil jsem vedle sebe x šikovnějších hráčů. Ale myslím, že pracovitostí a naší rodinnou zabejčeností. Zároveň si myslím, že časem přišla nějaká ta chytrost na hřišti a přehled, což mi pomáhalo řešit herní situace jinak a lépe.

Co bys poradil mladým florbalistům, aby byli úspěšní?

Ať se florbalem baví. Pokud je to bude bavit, nebude pro ně problém se jít proběhnout, zastřílet si navíc nebo pro svou výkonnost dělat cokoliv víc než ostatní. Pokud je to bavit nebude, je to cesta do pekel.

Jak se ti líbí kempy jako Rookie Camp, kde se mohou děti setkat s elitními hráči?

Moc, jen mě mrzí, že za mě takové nebyly.

Objevíš se v létě na Rookie Campu?

Ještě nevím v jaké roli a na jak dlouho, ale určitě ano!