Adam Sláma rozhodně nemá malé cíle. Odchovanec Milevska se v 15ti letech sbalil, přestěhoval se do hlavního města, změnil školu a oblékl dres Chodova. V průběhu sezony patří k oporám dorosteneckého i juniorského týmu, ale myslí ještě daleko výš. O tom všem jsme si povídali v obsáhlém rozhovoru.
Adame, blíží se finiš letošní sezony. Jak ji zatím hodnotíš?
Před letošní sezónou jsem si stanovil určité cíle, řekl si, čeho chci dosáhnout, a tak nějak jsem se pomalu zabíhal v novém, jak životním, tak i sportovním prostředí. Celkově je pro mě tato sezóna zatím nejlepší, jakou jsem kdy zažil. Nasbíral jsem spoustu nových zkušeností v CE lize juniorů, čehož si strašně cením. Dostal jsem důvěru i jako nováček v týmu, když jsem před sezónou v juniorce nebyl moc aktivní. Teď nám začíná finále juniorské soutěže, což je zatím můj největší florbalový úspěch. V dorostu nás čeká osmifinále a potom s největší pravděpodobností MČR, kde máme také největší možné ambice.
Před letošním ročníkem jsi vyměnil Milevsko za Prahu. Jaká to byla životní změna?
Změna to byla obrovská. Milevsko není sice žádné velkoměsto, ale není to ani vesnice, jak občas slýchávám od spolužáků, nebo spoluhráčů. V Praze se mi otevřelo spoustu nových možností, počínaje školou. Občas mě trochu štve, že té školy je hodně, ale beru to tak, že to byla moje volba a když už na té škole jsem, tak bych měl mít nějaké výsledky.
A co po florbalové stránce ?
Co se týče florbalu, tak změna to byla také velká, tím ale nechci říct, že by byl florbal v Milevsku špatný, to vůbec. V Milevsku se mi trénovalo super, trénoval jsem s muži, juniory i dorostenci. Obzvlášť s muži a juniory to byly vždycky skvělé tréninky. Ovšem juniorka Chodova bylo zase něco úplně jiného. Už jenom zvyknout si nebylo lehké. Některým hráčům se, bohužel, ještě rovnat nemůžu, ale každý trénink a zápas vedle starších kluků mě posouvá dál. Tempo zápasů je větší, než jaké jsem kdy zažil. Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se s tím sžil a pochopil, co vše si můžu a nemůžu dovolit.
Jsi známý svým takřka profesionálním přístupem. Je pravda, že v Milevsku máš postavenou arénu kdesi ve stodole?
Ano, ještě před začátkem pandemie Covid 19 jsme s tátou postavili takovou malou arénku ve stodole, kde jsem pak během karantény zlikvidoval přes 400 míčků a asi 8 čepelí. Každopádně k profesionálnímu přístupu mám rozhodně ještě daleko, spíš jsem na sebe přísný a chci každý zápas odehrát nejlépe co to jde.
Také se individuálně připravuješ pod vedením elitního kondičního trenéra Aleše Pařeze. Co tě k takovému rozhodnutí vedlo?
To rozhodnutí přišlo nějak na konci školního roku po první covidové vlně, ve které jsem se připravoval spíš po své ose a z materiálů, které jsem dostával od klubu. S tátou jsme probírali, že by bylo dobré, až zase přijdou zápasy, být po fyzické stránce připravený na starší kategorie. Měl jsem vždycky výhodu v tom, jak jsem velký, ale neměl jsem moc sílu a rychlost, což jsem chtěl napravit.
Aleš Pařez je strašně dobrý člověk, vyšel nám vstříc a díky němu jsem na sobě hodně zapracoval a posunul se. Dostávám od něj komplexní cviky, nejen na posilování, ale třeba i na mobilitu zad. Myslím si, že nebýt koronavirové kondiční přípravy, letos bych se do juniorského týmu nepodíval.
Všechno to určitě neděláš kvůli lize dorostenců. Jaké jsou tedy tvoje cíle?
Mým největším cílem pro letošní sezónu je vyhrát CE ligu juniorů. Poté chci vybojovat úspěch na ODM v Olomouci a dostat se znovu do kádru juniorky na Chodově. Co se týče dlouhodobých cílů, tak se chci dostat do Superligy a hrát tam, co nejdéle to půjde.
Na Rookie Campu jsi byl už několikrát. Jak ses o něm vůbec dozvěděl?
Jednou za mnou přišel můj bývalý spoluhráč a zeptal se mě, jestli bych s ním nechtěl jet na kemp. Kývl jsem na to, protože jsem dřív na žádném takovém kempu nebyl. Teď je to už taková tradice, potkáme se s lidmi, které přes sezónu moc nevídáme a zažíváme super chvíle i mimo mantinely.
A na co ze svých účastí nejraději vzpomínáš?
Určitě na partu, která byla na kempu vždycky perfektní, obzvlášť minulý rok, kdy jsme zažili neskutečné zážitky a spoustu zábavy. Nejlepší pak byly vždycky večerní tréninky, kdy se celou dobu hrálo, poté také nájezdy o dolary a samozřejmě večerní tradeování dolarů a arénky s trenérama.
Sorry, the comment form is closed at this time.