Cesta Kristýny Šefrané: Dva kluby a s hokejkou aspoň 20 minut denně

Z Moravy je to na Rookie Camp kousek dál, ale pro Kristýnu Šefranou a její sourozence to není žádný problém a mezi Rookies se řadí už několik let. Sama Kristýna patří bezesporu mezi největší talenty českého dívčího florbalu a ještě o ní hodně uslyšíme. Tady máte povídání se sympatickou slečnou, která to s hokejkou umí jako málokdo v jejím věku.

Ahoj Kiki! Jak se ti aktuálně daří?
Celkem dobře. Teď doléčuji menší zranění z florbalu, ale jinak všechno ostatní je v pohodě.

Tvůj domovský klub je FBC Dragons, ale nastupuješ i v dorostenkách Bulldogs Brno. Jaké to je střídat dresy?
Je to zajímavá zkušenost působit ve dvou klubech zároveň. Oba kluby mají trochu odlišné tréninky, styl hry a pár dalších věcí. Takže bych řekla, že mi to v rozvoji velice pomáhá. Můžu tak dále sbírat více zkušeností. Jen mně ze začátku trošku trvalo, než jsem si zvykla. Jsem ráda, že mám takovou možnost. Díky tomu, můžu hrát jak za chlapeckou, tak i za dívčí kategorii.

Stejně jako další talentované hráčky nastupuješ i v chlapeckých soutěžích. Cítíš, že ti to hodně pomáhá?
Ano, určitě mi hraní v chlapeckých soutěžích velice pomáhá. Chlapecký florbal je rychlejší, dravější a fyzicky náročnější něž dívčí a jako hráčka se tomu musím více přizpůsobit. Myslím si, že kdybych hrála čistě jen v dívčích soutěžích a netrénovala s kluky, tak nejsem tam, kde jsem zatím dnes.

Příští rok budeš věkem dorostenka, takže se ti otevírá i soutěž juniorek. Jak se na to těšíš?
Těším se moc. Pokud se to podaří a vyskytne se tato příležitost, bude to pro mě další velká zkušenost. Beru to jako výzvu a motivaci.

Dokážu si představit, že je o tebe velká rvačka nejen v Brně. Už víš, kde tedy budeš příští rok hrát?
Ještě to není momentálně úplně jisté. Chtěla bych hrát co nejdéle s kluky, takže dále pokračovat ve svém mateřském klubu FBC Dragons v Kyjově. Také opět plánuji působit i část sezóny v dívčí sekci v dresu Bulldogs Brno. Ale uvidím, jak to vše dopadne. Hlásím se totiž na střední školu do Brna a bude vše záviset na tom, jak se to vše podaří dohromady skloubit.

Jak tě znám, tak určitě máš svoje florbalové sny. Tak kde se vidí Kiki třeba za 5 nebo 10 let?
Chtěla bych si zahrát v extralize žen a dostat se do reprezentace. Jeden z mých dlouhodobých snů je také angažmá v zahraniční (Švédsko, Finsko …). Ale je to zatím daleko. Do té doby mě ještě čeká dlouhá cesta, a hlavně velký kus práce.

Florbal hrají i dva tvoji sourozenci a pohybuje se u něj i táta. Existuje vůbec doma jiné téma?

I když, jak říkáš, se kolem florbalu pohybuje moje celá rodina (včetně mamky, která fotí většinu zápasů FBC Dragons), jiná témata v rodinné debatě se určitě najdou. Ale nemálo z nich, se opět k florbalu stočí.

Na Rookie Campu jsi byla již několikrát stejně jako tvůj brácha. Ale nikdy ne na stejné turnusu. Proč?
Ze začátku to bylo tím, že jsme si jako sourozenci chtěli od sebe trošku odpočinout (spolu trénujeme a hrajeme ve stejné kategorii, zkrátka trávíme spolu hodně času). Po prvním kempu jsme si však zvykli na prostředí, kolektiv a trenérské sestavy. Bráchovi vyhovuje Radotín, mně spíše Králův Dvůr a následně Zruč nad Sázavou.

Letos se naopak chystáš s mladší ségrou. Jak se na to těšíš? A o čem si jí nejvíc vyprávěla?
Celkově se na Rookie Camp hodně těším a jezdím tam moc ráda. Věřím, že si z kempu, jako každý rok, odnesu další zkušenosti, přátelství a potkám se tam opět s fajn partou lidí, kteří milují florbal stejně jako já. Jsem ráda, že i ségra se jej letos může zúčastnit. Má zkušenosti z jiného florbalového kempu, takže ví přibližně do čeho jde a nemám obavy, že by to nezvládla.

A o čem jsem jí nejvíce vyprávěla? Popravdě řečeno netuším. Z kempů mám za celou dobu plno krásných zážitků, takže je velmi těžké si vybrat jen jeden z nich. Ale cesta z Prahy či Zruče domů je vždy dlouhá.

Na závěr se musím zeptat. Každý rok s otevřenou pusou sleduju tvoje kouzla s hokejkou. Tak kolik času strávíš pinkáním mimo tréninky?
Musím říct, že jsi mě tak trochu zaskočil se závěrečnou otázkou. Čas nepočítám a nějak neřeším. Takže sama přesně nevím. Vše začalo v období první vlny pandemie, kdy byly zrušeny tréninky. Začalo mně velice bavit zkoušet různé triky a zdokonalovat je. Od té doby, když mám volnou chvíli, vezmu si florbalku a pinkám si. Někdy je to 20 – 30 minut denně, jindy hodinu a déle, prostě nepravidelně.

No Comments

Sorry, the comment form is closed at this time.